Známý pražský advokát žen Radek Váňa se ve své poslední kauze
ujímá pro změnu tiskem nepochopeného Filipa Turka. Ve svém článku
Turek verzus Chalupecký v Ateliéru č. 2/95 obhajuje jeho první samostatnou výstavu v Galerii MXM, o které si tisk dovolil napsat, že "sice nepostrádá vtip a nápad, ale v podstatě zůstává úsměvnou,
ale nudnou hrou".
Turek umístil do komiksových bublin banálních kresbiček myšlenky
Jindřicha Chalupeckého. Chalupeckého precizní formulace principu
tvorby a postavení umělce, kterým umělec rozumí a nechápe je jako
vyvyšování nad obyčejný dav a volání po výjimečnosti, ani jako
svoji intelektuální nadřazenost, nýbrž jako úděl, žalobce Váňu
děsí. A proto spolu s tureckým davem mladých českých aranžérských
dandyů rozhořčen volá: "Byl Chalupecký skutečně takový? Jak to,
že jsme si toho nevšimli dřív?" (těch nesmyslů) " Je možné, že
jsme se tak rychle změnili?"
Milý Váňo, člověk se nezměnil, duch zůstává duchem, neduch neduhem.
Nezměnila se ani podstata umění, jenom jeho podoba. A možná narůstá
počet těch, kteří nemají co kloudného říci, a tak používají myšlenek
druhého s tím, že je ovšem komolí a v pitvorných bublinách ze
sebe vyfukují. Například jedna z "nejidiotštějších" Chalupeckého
bublin: "Umělec nikdy neví, nemůže vědět, kam a k čemu jeho práce směřuje,
jaké bude jeho dílo. Jenom epigon, eklektik, akademik ví napřed,
co chce - totiž, že chce udělat něco, co tu už bylo, opakovat,
napodobit ten či onen svůj vzor." A Váňa obhajuje svého klienta proti myšlenkám Chalupeckého: Turek
vždycky ví a musí vědět, kam a k čemu směřuje, ví přesně, jaké
je jeho dílo. Chce nás rozesmát, pobavit, chce dělat dobré vtipy.
Také ví, že v dnešním pluralitním světě zastaralé myšlenky a překonaný
osobní přístup k tvorbě již neobstojí. Vyčkejme tedy verdikt soudní
poroty. Sám za sebe doporučuji plné osvobození Filipa Turka od
nelehkého údělu umělce.
Dr. Pavel Petřík (Český ústav uměleckého soudnictví)
